Již od pradávna lidé věděli, že pro spokojený život musí svůj čas rozdělit mezi práci a zábavu. Problém je v tom, že mnoho z věcí, kterými se bavíme, není tak neškodná, jak se může na první pohled zdát. Není proto od věci se zamyslet nad tím, zda zrovna naše zábava někomu neubližuje. Jak to ale poznat?
V první řadě je potřeba si říci, jak moc je pravděpodobné, že při ní dojde k poškození cizího majetku nebo dokonce zranění třetí osoby. Například při sbírání známek k tomu pravděpodobně nedojde. Při sprejování však nejspíše ano.
Ovšem nejen přímým ničením můžeme obtěžovat. Jízda na hlučné motorce okolo bloku může být sice zábavná, ovšem nikoliv pro zdejší obyvatele, kteří musí řev motoru třeba i hodinu poslouchat. To rozhodně není ideální například pro maminky s malými dětmi, které zrovna usnuly.
Samozřejmě by se z výše uvedeného mohlo zdát, že bychom neměli dělat prakticky nic. To však není tak docela pravda. Jen je nutné brát ohled na své okolí a projevit trochu empatie. Jistě, v dnešní době, kdy je lidí příliš mnoho, to často není jednoduché. Avšak je to rozhodně lepší, než se chovat sobecky.
To vše platí i pro organizované události, jako jsou nejrůznější koncerty či závody. I ty by měly být pořádány s ohledem na okolí, a to nejen lidi, ale také přírodu. Mít například techno festival těsně vedle obytné čtvrti asi nebude nejlepší a povede to jen ke stížnostem. Lepší je tedy lokace někde u průmyslových či nákupních areálů.
Je tedy jasné, že i zde platí ono okřídlené „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Rozhodně bychom se neměli bavit například tím, že ničíme cizí majetek (co je na tom vlastně tak zábavného?), zvláště když máme tolik jiných možností. Stačí jen nebýt sobec, a to by mělo být něco, co dokáže každý člověk. Bez ohledu na to, odkud je nebo jak je starý.