Mít za socialismu rekreační chatu bylo spíše symbolem vzdoru vůči tamnímu systému a také možností nabírat sílu ke každodennímu životu jinde, než ve městě. Lidé dojížděli na chalupy takřka pravidelně každý pátek odpoledne a vraceli se v neděli v podvečer, aby pokračovali ve své stereotypní honičce. Někteří z nás si ovšem uvědomují, že přednosti rekreačních chat přichází zejména v okamžiku, kdy město definitivně opustíme, a do chaty se nastěhujeme na trvalo. V současné době to již možné je, mnoho rodin má k dispozici vlastní vozidlo, a pokud není chatová oblast příliš vzdálena od městské aglomerace, nepředstavuje dojíždění do zaměstnání vážnější problém, a stejně tak nákupy potravin.
Na co bychom však neměli zapomínat, je zajištění vlastního soukromí a důsledné oplocení pozemku. Pokud panují mezi sousedy dobré vztahy, lze tu mít jen živý plot nebo nízké pletivo s brankou, ovšem v některých místech se již hodí zdivo, například v blízkosti garáže, kůlny, dřevníku, výběhu pro slepice atp. Zdivo nám tam zajistí nejen soukromí, ale také umožní vytvořit kout s posezením s výhledem na opačnou stranu, může tu být umístěno místo pro zahradní gril, ohniště nebo pro saunu.
Dříve se zdi stavěly zejména z tvárnic nebo z cihel, ale dnes již máme možnost využít moderní technologie železobetonových odlitků betonových plotů z Prahy. Jsou to přibližně čtyři centimetry tenké desky, vkládané mezi betonové sloupky do odlitých obdélníkových drážek. Sloupky se staví ve dvoumetrových rozestupech, což nevyžaduje nutnost budovat náročný základový výkop po celé délce oplocení. Jestliže je k dispozici mechanizace (autojeřáb nebo kladkostroj), plot je postavený během několika hodin nebo dnů, v závislosti na jeho délce.
Betonové desky i sloupky se vyrábí v několika barevných odstínech a vzhledově zajímavým řešením je i oplocení, připomínající šachovnici, v němž se střídají dvě kontrastní barvy.